Česko je ve čtvrtfinále, ale byla to dřina.

Na první pohled možná jednoduchý zápas s Běloruskem, opak byl pravdou. Česko mělo namále, rozhodly až nájezdy.

Zápas to byl zajímavý, a i když nepatřím k lidem, kteří hokey sledují permanentně a každý gól musí zapíjet, i tak jsem se docela bavil a zápas to byl plný překvapení.

Čeští hráči měli už od začátku zápasu převahu, skoro celý zápas se zdálo jako by se hrálo pouze v běloruské obraně, a i tak se bělorusům téměř podařilo vybojovat vítězství.

Celý zápas rozhodnuly až nájezdy, před nimiž byl výsledek 2:2.

Bylo až neuvěřitelné, jak běloruská obrana a hlavně brankař, odrážely naše útoky a vychytali naše střeli na bránu, kterých nebylo málo. Po druhé třetině byl stav na střely 26:7 pro česko.

Góly bohužel otevřela Čuprisova dorážka, kterou otevřel zápas hned v první třetině. První český gól padl až ve druhé třetině, kdy puk „náhodou“ dojel k Rolinkově brusli a odtud se odrazil do brány. Gól byl chvilku diskutován, ale nakonec naštěstí uznán.

Zápas pokračoval pořád stejně, hrálo se téměř pořád před běloruským brankařem Kovalem, který všechny střely neúprosně chytal.

Další gól pro bělorusko přišel velmi nečekaně, kdy se prošla střela do modré a Kosticin prostřelil Hniličku mezi betony.

Česko nutně potřebovalo vyrovnat, což se podařilo až po Kotlíkově dorážce.

Celý zápas měl být rozhodnutý až v samostatných nájezdech.

Při nájezdech jsme měli štěstí a zápas jsme nakonec vyhráli. Sláva vítězům, čest poraženým.

Největší aplaus z celého utkání sklidila rolba, která uklízela led před nájezdy, kdy první rolbař nedokázal led vyčistit a na ledě zůstali hromady sněhu. Druhá rolba si s tímto problémem naštěstí poradila a nájezdy jsme vyhrály.