Jihlava 2008

Opět se vypouštěla vodní nádrž Mohelno a to znamenalo, že byla sjízdná říčka Jihlava na trase od hráze přehrady směrem dolů.

Jihlavu jezdíme každý rok, já jsem bohužel, většinou kvůli práci, musel několik let po sobě vynechat a tak jsem se sem dostal opět až letos.

Na vodu jsme vyrazili už v pátek odpoledne (dle plánu to mělo být odpoledne, ve skutečnosti to bylo spíše navečer), abychom byli v sobotu ráno připraveni na místě.

Počasí bylo objednáno slunečné, ovšem jak už to bývá, hned po výjezdu z domu začal liják, který nám naštěstí nezastavil.

Takže sbalit potřebné věci, naložit lodě, pádla, vesty a jednu helmu a jede se.

Noc

Na místo přespání, do města Pohořelic, jsme dorazili kolem desáté hodiny noční. Po prozkoumání situace a po předchozích zkušenostech jsme se během několika minut po příjezdu odebrali do nedaleké hospody (restaurace), no klasika, kde začalo popíjení většinou piva a hlavně dlouho a všemi očekávaná večeře.

Popíjení pokračovalo ještě na místě přespání, v Domově dětí a mládeže. Bohužel jsme se museli spokojit pouze s jednou místností, nějakou dílnou, kam jsme složili své spacáky a později i těla.

Voda

Říčka Jihlava je voda, která je vhodná i pro začátečníky, a která je opravdu velice příjemná a poměrně klidná, občas maximálně nějaký jez nebo splav, přes který je popřípadě možné lodě přenést (to samozřejmě nebyl náš případ).

Samozřejmě, jelikož je hodnocena jako WW I, je občas potřeba se vyhýbat několika kamenům, nebo sjet několik mírných peřejí, takže bezpečné proplutí bez nehod převážně záleží na háčkovi (ten, který sedí na lodi vepředu), který musí dávat pozor a poctivě všechny překážky a nebezpečná místa hlásit zadákovi (ten, který sedí na lodi na zádi a stará se o řízení lodi), ale jinak je voda opravdu vcelku klidná a jednoduchá.

Celá naše posádka se letos skládala z 10 lidí, ostřílených vodáků.

Bohužel kvůli uzavírce na silnici, jsme na vodu vyrazili dost pozdě, a protože přehrada se vypouští pouze během dopoledne, setkali jsme se u konce naší cesty s nedostatkem vody a několikrát museli zasahovat háčci, kteří se zkušeně vrhali do studené vody vyprošťovat uvíznuté lodě.

Naše posádka si vedla výborně a celá voda se obešla téměř bez problémů, až na jeden incident, ale to raději nebudu rozepisovat, protože jsem za to mohl, jako vždy, já (ještě jednou promiň Jani).

Absolvovali jsme trasu od přehrady Mohelno směrem dolů po proudu až do Ivančic, kde jsme následně převlíkli promáčené oblečení, sbalili lodě a vyklidili pole.

Do Ivančic jsme dorazili všichni a po přepočítání nám zřejmě nikdo nechyběl.