Project IGI: nestárnoucí klasika

Stará klasika a kvalitní taktická 3D akční simulace.

Určitě nepatřím do skupiny lidí, kteří na počítačích hrají hry, ba spíše naopak. Ve hrách se absolutně nevyznám. Neznám názvy nejnovějších herních titulů a ani nevím jaké hry se nyní hrají. Mé herní nadšení skončilo pravděpodobně u FAR CRY, které jsem dohrál dvakrát.

U podobných stříleček vydržím v průměru 10 minut v kuse a potom hru vypínám.
Nicméně mám svou oblíbenou hru, hru kterou si občas zahraji a u které vydržím. Je to právě Project IGI, ať už Project I.G.I. – I’m Going in nebo Project I.G.I. 2: Covert Strike.

Nebaví mě střílečky, ve kterých hrdina hry běhá po mapě a cílem je všechny zabít, nebaví mě ani strategie, ve kterých musím vymýšlet taktiku jak nepřátele porazit. Project IGI je něco mezi tím.

Tato hra jde hrát v podstatě dvěma způsoby. První z nich je klasika. Sprint a střílení. Druhý ze způsobů je mnohem zajímavější a náročnější – stealth (hraní v tajnosti, kdy se nesnažíte pouze zabíjet, ale snažíte se hrou projít co možná nejopatrněji) a to mi vyhovuje.

Druhý způsob hraní je mnohem zajímavější, napínavější a zábavnější.

Při hraní IGI se často dostanete do situace, kdy musíte minuty čekat v houští a čekat než kolem vás projde hlídka, musíte si dobře rozmýšlet, kterou zbraň si vyberete, protože většinou zůstává do další mise a není možné ji jenom tak vyměnit a to vše za neustálého sledování mapy či pozorování nepřátel termovizní.

Hra nenabízí, v dnešní době, převratnou grafiku co do zpracování, ale na druhou stranu nabízí, pro mě, výbornou hratelnost.

Screenshoty: